Jak přišla mišpule ke svému jménu?

Původní vlastí mišpule byla Malá Asie, odkud se před tisíciletími rozšířila do Evropy. Vysazována byla především v Německu, kde i zplaněla. Carl von Linné se domníval, že je v této zemi původní a dal jí proto druhové jméno germanica.

Strom i keř

Mišpule roste ve formě keře nebo stromu dorůstajícího do výšky tři až šest metrů. Na trnitých větvích vyrůstají eliptické zašpičatělé listy. Květy mišpule jsou bílé miskovité a rozkvétají na koncích větví od května do června.

Jedlé až po mrazících!

Plody mišpule se vytvářejí na konci léta. Mají světle hnědou barvu a vypadají jako malá jablíčka. Jedlé jsou až po přejití mrazem. Sklízejí se proto až po prvních mrazících i déle. Mohou se ale utrhnout již v listopadu a skladovat několik týdnů v přepravkách, dokud nezměknou. Plody se jedí syrové, nebo se zpracovávají na kompoty, rosoly a marmelády. Slouží i k výrobě různých likérů.

Jak se mišpule pěstuje?

Mišpule není příliš náročná na péči. Daří se jí v půdách lehčích a vápenatých. Je odolná proti nízkým teplotám, snese i mrazy. Nejlépe jí svědčí teplá poloha na plném slunci, snáší však dobře i polostín. Netrpí škůdci a nepotřebuje, kromě základního řezu po výsadbě, prořezávat. Množí se nejčastěji roubováním na hrušeň nebo hloh. Dá se však množit i výsevem.

Od starověku se mišpuli připisovaly léčivé účinky. Používala se proto jak v kuchyni, tak i lékárnictví. Plody obsahují sedmdesát pět procent vody a deset procent cukru. Jsou bohaté na vlákninu a vitaminy, především vitamin C a B2, ale také na minerální látky jako vápník, hořčík, draslík a sodík.

Mišpule léčitelka

Mišpule má příznivý účinek na kardiovaskulární choroby a nemoci oběhového systému. Pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi a používá se i při zánětlivých onemocněních dýchacích cest. V dřívějších dobách se využívala také jako lék proti průjmu a úplavici.