Proč je problém s kunou tak složitý

Kuna je ze zákona chráněný živočich, což znamená, že ji nelze hubit. Přesto dokáže způsobit značné škody na izolaci střechy, elektrických kabelech či uložených věcech. Navíc zanechává nepříjemný zápach a hluk, který narušuje noční klid. Mnoho majitelů nemovitostí si klade otázku, co proti kunám udělat bez porušení zákona a zároveň efektivně.

Profesionální služba s dlouholetými zkušenostmi

Specializovaná služba v oblasti vypuzování kun nabízí komplexní řešení této velmi složité problematiky. Odborníci se tomuto tématu věnují již řadu let a mají za sebou stovky úspěšných zásahů. Díky vlastním, zkušenostmi ověřeným postupům dokážou zajistit trvalé vypuzení kuny s 100% zárukou na práci.

Ekologické a šetrné metody

Všechny používané metody jsou naprosto ekologické a šetrné k životnímu prostředí i k samotným zvířatům. Protože je kuna chráněná, odborníci ji nikdy nehubí, ale pomocí speciálních postupů účinně vypudí z Vašeho obydlí. Řešení proti kunám je tedy plně v souladu s legislativou a zároveň maximálně efektivní.

Co služba konkrétně nabízí

Každý zásah začíná detailní kontrolou objektu včetně použití termokamery, která odhalí škody na střešní izolaci a případné další poškození konstrukce.

Za provedenou práci si odborníci stojí natolik, že poskytují 100% garanci vypuzení. Pokud se ptáte jak se zbavit kuny jednou provždy, toto je odpověď – profesionální zásah se zárukou. Služba nezahrnuje pouze samotné vypuzení, ale také ochranu objektu před opětovným vniknutím kun či dalších nežádoucích návštěvníků. Tím je zajištěn trvalý výsledek.

V případě potřeby jsou k dispozici veškeré výstupy pro pojišťovnu, včetně záznamu z termovize s protokolem a protokolu o provedených deratizačních pracích. Pokud kuna způsobila rozsáhlé škody, odborníci mohou zajistit i kompletní opravu střechy včetně komunikace s pojišťovnou.

Pro koho je služba určena

Profesionální řešení proti kunám je dostupné jak pro domácnosti (rodinné domy, chalupy, bytové domy), tak pro firmy a veřejné instituce. Služba zahrnuje i ochranu vozidel před kunami, které mohou způsobit vážné škody na elektroinstalaci automobilu.

Pokud bojujete s kunou na půdě nebo v jiné části vašeho obydlí, neváhejte kontaktovat odborníky. Díky letitým zkušenostem, ekologickým metodám a především 100% záruce na práci získáte trvalé řešení svého problému. Není třeba se trápit otázkou jak se zbavit kuny – stačí svěřit se do rukou profesionálů, kteří tuto složitou problematiku zvládají s jistotou a zárukou úspěchu.

Skvělý design a praktičnost

Pokud chcete trávit čas venku bez ohledu na počasí, nevystačíte si jen tak s nějakou pergolou. Vhodné řešení přináší takzvané bioklimatické pergoly, jež jsou skvělou volbou pro ty, kteří hledají maximální komfort a chtějí se chránit před nevypočitatelným počasím. Jejich inovativní design umožňuje nastavení ochrany před slunečním zářením a deštěm pomocí lamel, které lze ovládat pomocí řídicího systému – pergoly jsou zpravidla dodávány s ovladačem, ale často můžete využít i mobilní aplikaci.

Výhodou bioklimatických pergol oproti klasickým pergolám je také jejich praktičnost – kromě toho, že slouží jako designový prvek, je na ně možné připevnit solární panely nebo zavěsit květináče s rostlinami. Jelikož jsou navíc mnohem odolnější než běžné pergoly, odpadá vám zbytečné hledání ideálního místa pro jejich umístění. Nemusíte tak řešit, jestli není dané prostředí až příliš vlhké nebo naopak suché.

Investice na desítky let

Bioklimatické pergoly jsou vyrobeny z kvalitních a odolných materiálů, které zajišťují jejich dlouhou životnost a snadnou údržbu. Často se jedná zejména o hliníkové pergoly, jež se vyznačují vysokou odolností a pevností, díky čemuž si poradí i s velmi náročným prostředím. Investice do takové pergoly je tak dlouhodobá, jelikož opravdu kvalitní kousky dokážou vydržet i desítky let.

I přesto, že jsou bioklimatické pergoly odolné a kvalitní, sami si je doma nepostavíte. Naopak je třeba zajistit si služby specializované společnosti, jako je například česká firma Albixon, která vám navrhne a namontuje pergolu přesně podle vašich představ.

Spojení tradice a kvality

Dřevěný zahradní nábytek z masivu je vyroben z kvalitního dřeva, které dokáže odolávat proměnlivým klimatickým podmínkám. Masivní dřevo, jako je teak, borovice nebo smrk, je pečlivě ošetřeno a impregnováno, aby si zachovalo svůj přirozený vzhled a zároveň bylo chráněno před vlhkostí, hmyzem či plísněmi. Takový nábytek je nejen pevný a stabilní, ale také vyniká svou unikátní texturou a teplými odstíny dřeva, které se skvěle hodí do přírodního prostředí zahrady.

Srdce každého posezení

Středobodem každého zahradního posezení je bezesporu stůl. Dřevěný zahradní stůl je ideální volbou pro ty, kdo chtějí spojit funkčnost s estetickou hodnotou. Na trhu je široká škála modelů od malých skládacích stolků po velké masivní stoly, které jsou vhodné pro hostiny s větším počtem lidí. Robustní stoly z masivu mohou sloužit jako místo pro rodinné obědy, grilování nebo jako místo pro odpočinek s nápojem a občerstvením.

Výhody využití dřevěného zahradního nábytku

Využití dřevěného zahradního nábytku přináší mnoho výhod. Dřevo je přírodní materiál, který dokáže vytvořit uklidňující a příjemné prostředí. Jeho odolnost zajišťuje, že nábytek vydrží po mnoho let ve skvělém stavu, a přitom si zachovává svůj přirozený vzhled. Navíc, dřevěný nábytek je možné po čase renovovat – broušením a následným nátěrem si opět získá svou původní krásu.

Dřevěný zahradní nábytek z masivu je také ekologickou volbou, neboť dřevo pochází z obnovitelných zdrojů a jeho zpracování je méně energeticky náročné ve srovnání s výrobou nábytku z plastu nebo kovu. Výběrem masivního nábytku tedy nejen získáte nádherný a funkční prvek do své zahrady, ale také podpoříte udržitelný životní styl.

Jak přišla mišpule ke svému jménu?

Původní vlastí mišpule byla Malá Asie, odkud se před tisíciletími rozšířila do Evropy. Vysazována byla především v Německu, kde i zplaněla. Carl von Linné se domníval, že je v této zemi původní a dal jí proto druhové jméno germanica.

Strom i keř

Mišpule roste ve formě keře nebo stromu dorůstajícího do výšky tři až šest metrů. Na trnitých větvích vyrůstají eliptické zašpičatělé listy. Květy mišpule jsou bílé miskovité a rozkvétají na koncích větví od května do června.

Jedlé až po mrazících!

Plody mišpule se vytvářejí na konci léta. Mají světle hnědou barvu a vypadají jako malá jablíčka. Jedlé jsou až po přejití mrazem. Sklízejí se proto až po prvních mrazících i déle. Mohou se ale utrhnout již v listopadu a skladovat několik týdnů v přepravkách, dokud nezměknou. Plody se jedí syrové, nebo se zpracovávají na kompoty, rosoly a marmelády. Slouží i k výrobě různých likérů.

Jak se mišpule pěstuje?

Mišpule není příliš náročná na péči. Daří se jí v půdách lehčích a vápenatých. Je odolná proti nízkým teplotám, snese i mrazy. Nejlépe jí svědčí teplá poloha na plném slunci, snáší však dobře i polostín. Netrpí škůdci a nepotřebuje, kromě základního řezu po výsadbě, prořezávat. Množí se nejčastěji roubováním na hrušeň nebo hloh. Dá se však množit i výsevem.

Od starověku se mišpuli připisovaly léčivé účinky. Používala se proto jak v kuchyni, tak i lékárnictví. Plody obsahují sedmdesát pět procent vody a deset procent cukru. Jsou bohaté na vlákninu a vitaminy, především vitamin C a B2, ale také na minerální látky jako vápník, hořčík, draslík a sodík.

Mišpule léčitelka

Mišpule má příznivý účinek na kardiovaskulární choroby a nemoci oběhového systému. Pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi a používá se i při zánětlivých onemocněních dýchacích cest. V dřívějších dobách se využívala také jako lék proti průjmu a úplavici.

Správná bonsaj

Základními požadavky správné japonské bonsaje jsou silný kmen se zvýrazněným základem kořenového systému, jasná a ostrá linie větvení. Bonsajová dřevina musí být shodná se stromem téhož druhu rostoucím v přírodních podmínkách a především dřevina a nádoba musí být sladěny.

Velikost

Podle velikosti se někdy bonsajové výpěstky řadí takto: velké (60 – 120 cm), střední (30 – 60 cm), malé (15 – 30 cm) a baby bonsaje (menší než 15 cm). Výšku rostliny měříme od okraje nádoby nebo od základu kořene až k nejvyššímu bodu.

Pěstujeme bonsaj

Pěstování bonsaje je skoro totožné s pěstováním jakéhokoli stromku většího, ale musíme věnovat zvýšenou péči tvarování dřeviny. První dva až tři roky je nejlepší pěstovat rostlinu ve velké nádobě s dostatkem zeminy. Tak se vytvoří silný kmen. Musíme také dobře zalévat, ale při tom nesmí dojít k přemokření, aby rostlince neuhnívaly kořeny.

Přesazujeme každým rokem a při tom odstraňujeme vlásečnicové kořínky. To zajistí vytvoření silného kořenového základu. Můžeme přihnojovat slabým roztokem hnojiva na pokojové rostliny. Při přesazování také vytvarujeme korunku. To znamená, že opatrně odštípneme nebo ostrým nástrojem odřízneme přerostlé výhonky tak, aby zůstal zachován původní záměr, jak bude dřevina vypadat.

Po celé období vegetace, tedy od jara do podzimu, je péče o bonsaje poměrně jednoduchá. Zajistíme jim dostatek sluníčka, ale ne přímý úpal, každodenně je zalijeme a občas přihnojíme, aby zdárně prospívaly a měly hojné přírůstky. Asi každý milovník bonsají potvrdí, že nejkrásnějším obdobím v pěstování je podzim. To stromečkům dozrává dřevo a jejich listí se postupně vybarvuje do klidných a teplých tónů.

V zimním období

V zimě můžou ty nejvíce odolné druhy klidně zůstat venku a my je pouze zkontrolujeme, zda nepřesychají. Více než mráz totiž může rostlinám ublížit právě přílišné sucho. Citlivější bonsaje přestěhujeme do nevymrzající, ale také ne vyhřívané místnosti s dostatkem světla. Vhodné jsou například zimní zahrady, chodby nebo haly.

Chceme-li si v zimě od pěstitelských povinností trochu odpočinout a přitom bonsajím dopřát to nejlepší, potom je zakopeme i s keramickou nádobou do zahradního záhonu na místo, kde na ně bude dostatečně pršet nebo sněžit. Dbáme na to, aby bylo kolem kmenu navršeno dostatek zeminy a listí, a to až do poloviny výšky kmenu.

A na jaře opět zahájíme pravidelnou péči, rostliny přesadíme, vytvarujeme a budeme zalévat a hnojit.

Do zahrady i do bytu

Bonsaj dokáže proměnit a ozvláštnit vaše okolí, ať se jedná o zahradu nebo o byt. Jde o velmi efektní dotvoření terénu a v bytě o mimořádně pěknou zelenou dekoraci. Péče o miniaturní dřeviny není nijak náročná a pokud ji provádíme dobře a pravidelně, získáme v bonsaji trvalého společníka, který nás odmění svěží krásou zelených a na podzim zajímavě vybarvených.

Zimní zahrady se poprvé objevily okolo poloviny 17. století. Měly podobu zděných budov s velkými okny, ve kterých se v zimě přitápělo. Říkalo se jim oranžérie, jelikož byly určeny především pro pěstování pomerančovníků. Pěstování těchto citrusů bylo v té době finančně velice náročné, oranžérie bývaly proto součástí pouze panovnických a bohatších aristokratických sídel. Staly se symbolem luxusu a blahobytu.

Zimní zahrady dnes

I ty dnešní zimní zahrady patří spíše k nadstandardu, neboť jsou poměrně drahé a náročné. Na druhé straně však mají mnoho výhod. Rozšiřují obytný prostor, dají se využívat celoročně, nevytápěné zimní zahrady mohou sloužit jako místo pro přechovávání rostlin během zimy, mohou fungovat i jako spořič energie, tedy jako přechodová oblast mezi obytným prostorem a venkovním prostředím, vytápěné zahrady mohou nahrazovat obytný pokoj.

Optimálně jako součást projektu domu

Optimálně je zimní zahrada navržena již jako součást stavebního projektu domu. Umožní to snadno dodržet předpisy výrobce konstrukcí pro zimní zahrady, jako je například minimální sklon střechy, který má u pevné střechy činit 7%, u střechy posuvné 12%. Většina investorů se však rozhodne pořídit zimní zahradu dodatečně, což dodržování předpisů bohužel většinou znemožňuje.

Přínos energetických úspor

Než si pořídíte zimní zahradu, je třeba si zodpovědět, k jakému účelu bude sloužit. Zimní zahrada, jejímž hlavním posláním má být přínos výrazných energetických úspor, bude projektována bez vytápění. Nebude však moci sloužit k obývání po celý rok. Je-li však zimní zahrada správně orientována a je opatřena dobrou izolací, je sluneční energie schopna vyrovnávat ztráty vzniklé umělým vytápěním v zimních období a vytápění nemusí být příliš finančně náročné.

Zahrada po celý rok

Zimní zahrada, která je určena k celoročnímu obývání, musí mít kvalitní izolaci. Skla takové zahrady by měla být izolační, dvojitá až trojitá. Nejdokonalejší skla zimních zahrad jsou potažena neviditelnou vrstvou kovu, který funguje jako neviditelné zrcadlo. Dokáže propouštět světlo a zároveň odrážet velkou část tepelného záření. Izolační skla ochrání zimní zahradu jak před zimním chladem, tak před letním přehříváním.

Zimní zahrada musí mít vyřešen také systém větrání. Ten mohou zajistit posuvná nebo výklopná okna ve svislých stěnách, střešní okna, která mohou být otvírána mechanicky nebo elektronicky, nebo elektrický ventilátor s termostatem. Potřebné zastínění před spalujícím sluncem pro změnu zajistí rolety, rohože nebo žaluzie. Nejlepší umístění zimní zahrady je na jih. Může však být situována i na západ nebo východ. Sever vhodný není.

Místo pro květiny i nábytek

Zimní zahrada, která je zároveň obytným prostorem, má být široká nejméně dva metry a musí mít alespoň 10 metrů čtverečních, aby tu bylo dostatek prostoru pro květiny i nábytek a zároveň se v prostorách dalo i procházet.

V neposlední řadě je důležité i vybavení zimní zahrady. Vhodný je odlehčený nábytek, například vyrobený z ratanu. Podlahu by měla pokrývat keramická dlažba, přírodní kámen nebo dřevo. A pak již stačí doplnit jen květiny.

Sofora japonská (Jerlín japonský)

Odolná dřevina původem z Japonska a Korey. Pěstuje se hlavně z estetických důvodů, pro bizarní vzhled svých pokroucených větví a kmenu. Jednou z nejoblíbenějších odrůd je pendula s převislými větvemi. Na pohled na rozkvetlou soforu si budeme muset trochu počkat – kvete pouze v teplých oblastech po 30 až 40 letech, nicméně roste rychle a pravidelně. Sofora ocení slunné místo; půda by měla být hluboká, bohatá na živiny, ale nevadí jí ani chudší půdy. Nevyžaduje řez, na druhou stranu je nutné odstraňovat suché větve.
Výška: 8 až 20 m
Průměr koruny: od 5 do 10 m

Višeň chloupkatá (Sakura)

Zapomeňte na ovoce, tato dřevina je pouze okrasná. Může se zasadit jako solitér, ve skupince nebo jako živý plot. Je výjimečná svými květy začátkem jara, předtím, než se objeví listy. V létě ocení dobře zvlhčenou půdu, doporučuje se přidat i organické hnojivo. Nejlépe je zasadit ji do dobře propustné půdy na místo chráněné před větrem, aby její květy neopadaly. Řez není nutný, ale doporučuje se mladé stromky přivázat ke kůlu.
Výška: od 1 do 15 m podle druhu
Průměr koruny:od 3 do 12 m
Pozor na nálety hmyzu!

Katalpa trubačovitá

Vyniká svou kulovitou a rozložitou korunou. Na slunci, chráněná před pozdními mrazíky a prudkým větrem, se spokojí se všemi typy propustné půdy. Kvete mezi červnem a červencem a její květy vytvářejí hrozny zvonečků. Zakrslá odrůda Nana působí velmi esteticky a nepřesáhne výšku 4 metrů, ale nekvete ani nenese ovoce. Řez není pro tuto odrůdu nezbytný, ale u jiných odrůd je dobré ho provádět kvůli tvarování koruny. Po prořezání bude mít méně květů. V 1. roce tyto stromy hodně rostou, proto se mezi 1. až 3. rokem doporučuje jejich přivázání ke kůlu.
Výška: od 8 do 15 m
Průměr koruny: od 5 do 10 m

Tamaryšek kaspický

Velmi vhodný strom pro malé zahrady. Hodí se ideálně na živé ploty, ale můžeme ho zasadit i jako solitér. Jestli jsme vybrali slunné místo, snese i chudší nebo písčité půdy. Mezi srpnem a zářím se objeví množství světle růžových květů. Potřebuje prořezávání, tím mu dodáme požadovaný tvar. Řez děláme po odkvětu, na dvou třetinách větví.
Výška: od 2 do 5 m
Průměr koruny: od 2 do 3 m

Mandloň obecná

Už začátkem jara jsou její větve doslova obsypány bílými nebo růžovými květy. Sází se na podzim. Snese kamenitou i vápenitou půdu, která by měla být lehká a propustná. Chcete-li se dlouho těšit z květů, dbejte, aby byl strom chráněn před studeným větrem. Abyste urychlili růst, na jaře a na podzim přihnojte hnojivem pro ovocné stromy. Odstraňte výhonky, které měly plody.
Výška: až do 8 – 10 m
Průměr koruny: až do 8 m

Líska obecná

Je rozšířená po celé Evropě. Tento druh má i chutné plody, což není pravidlem u všech odrůd lísky. Kvete v únoru, kdy se spolu s listy objevují jehnědy. Sází se buď jako solitér nebo jako součást živého plotu. Na půdu je tento strom velmi nenáročný. Vyžaduje vlhčí půdu a světlo nebo polostín. Doporučuje se prořezávání, může být i důkladnější.
Výška: od 3 do 4 m
Průměr koruny: od 3 do 4 m

Magnólie velkokvětá

Roste pomalu, zhruba 5 metrů za 20 let, ale stojí zato si počkat. Její krémově bílé květy provoní celou zahradu. Je velmi citlivá na sníh a vítr. Preferuje mírně zastíněná místa a úrodnou a hlubokou půdu. Řez je nezbytný, aby si strom zachoval svůj tvar. Magnolii tvarujte po skončení mrazů. Je třeba počítat s tím, že po prořezání bude mít méně květů.
Výška: od 15 do 20 m
Průměr koruny: od 7 do 10 m
Následující rok po zasazení pozor na slimáky!

Javor japonský

Svými červeně, oranžově a purpurově zbarvenými listy přináší na podzim do zahrady barevnost. Tomuto malému opadavému stromu se líbí v polostínu, ve vlhké, kyselé, ale dobře propustné půdě. Řez je důležitý, abychom zbavili kmen spodních větví a dali stromu požadovaný tvar.
Výška: od 1,50 do 5 m
Průměr koruny: od 1,50 do 3 m

Bříza bělokorá a její odrůda bříza převislá

Bříza je nenáročný strom, který se spokojí i s chudší, ale propustnou půdou. Její dekorativnost spočívá v bíle zbarveném kmeni a zlatavě žlutých listech na podzim. Má-li dostatek slunce, roste i na písčitých půdách. Vzhledem k rychlému růstu a povrchovému zakořenění se doporučuje řez.
Výška: od 8 do 20 m
Průměr koruny: od 5 do 12 m

Štědřenec odvislý

Na jaře překvapí žlutými hroznovitými květy. Také listy se na podzim zbarvují do žluta. Jeho lusky jsou jedovaté, proto je nezbytné chránit si ruce při ořezávání, které se provádí po odkvětu. Vyhovují mu všechny typy půdy, dokonce i kamenité a vápenité. Stejně nenáročný je i pokud jde o místo -může být slunné nebo zastíněné. Jeho dřevo se používá k výrobě luků. Lze ho zasadit jako solitér, ve skupině nebo jako součást živého plotu.
Výška: od 3 do 8 m
Průměr koruny: od 2 do 5 m
Pozor, plody jsou jedovaté. Upřednostněte proto odrůdu štědřenec Watererův Vossii, která jemně voní a nemá plody.

Asijská pravlast

Pravlastí moruše, tedy její černé odrůdy, je patrně Asie, oblast dnešního Íránu a Afghánistánu. Již ve starověku ji však znali i Egypťané, Římané a Řekové. Po Evropě se rozšířila snad již v šestém století. Bílá odrůda morušovníku ovšem pochází z Číny a Koreje. V Evropě se začala pěstovat až v šestnáctém století, zvláště pro hedvábnický průmysl. Severní Amerika je domovem červené moruše, která se však v Evropě pěstuje jen zřídka. Za samostatný druh bývá také někdy považován morušovník trnavský, kříženec blíže neurčeného původu, který se pěstuje na Moravě a Slovensku více než 200 let.

Opadavé stromy s různými listy

Morušovníky jsou opadavé pozdě rašící stromy, někdy i keře, pro které je typická proměnlivost tvarů listů, jenž jsou vejčité až nepravidelné, tří až pětilaločnaté. Dospělí jedinci dosahují výšky 8 – 12 metrů a mají obdivuhodnou regenerační schopnost, která zaručuje jejich dlouhověkost. Moruše černá je strom se šedým kmenem a červenohnědými větvemi, které dosahují během intenzivního růstů žlutavě šedé barvy. Moruše bílá má šedohnědý kmen i větve.

Potrava pro housenky

Tato odrůda moruše se po Evropě rozšířila především díky pěstování bource morušového. Později začalo její pěstování upadat díky zavádění výroby syntetických hedvábných vláken, ale také díky rozšíření škůdců, kteří její listy spásali se stejnou chutí jako housenky bource. Právě moruše bílá je nejvhodnější potravou pro housenky hedvábníka. Po listech černé moruše předou hedvábí pouze střední jakosti.

Lék i barvivo

Moruše však není jen vhodnou potravou pro bource, ale také oblíbeným léčivem. Již ve starověku byla využívána jako lék podporující trávení a s antibiotickými vlastnostmi. Barvilo se její pomocí ale i víno. Ve střední Asii ji odnepaměti lidé sušili a mleli na hladkou mouku, kterou přidávali do těsta. Moruše jim nahrazovala cukr.

Chutné ovoce

Moruše je však i velmi chutným ovocem. Z jejích plodů lze připravovat šťávu nebo sirup, mohou se ale také nakládat jako kompot. Z bílých plodů se vyrábí mošt medové chuti. Známé je však i víno.

Odolný proti povětrnostním vlivům

Jaký by měl zahradní nábytek být? Především by měl být odolný vůči povětrnostním vlivům, neměl by mu vadit ani žár letního dne, ani lednový mráz. Tuto podmínku musí splňovat zahradní nábytek bez ohledu na materiál, ze kterého je vyroben.

Dosáhnout těchto vlastností však není vůbec snadné. Nábytek byste si proto měli vybírat nejen podle vzhledu a tvaru, ale především podle kvality materiálu. Jen takový nábytek vám bude sloužit dlouhá léta.

Kde nakoupit a jaký materiál zvolit

Ve specializovaných obchodech dnes seženete nepřeberné množství různého zahradního nábytku, ať již je vyroben z ratanu, teakového dřeva, kovu, dřeva nebo plastu. Nábytek však často nebývá příliš kvalitní, neboť řada výrobců sází na takový materiál, který je levný a cena výrobku je díky němu nízká. Takové šetření se však bohužel negativně projeví v životnosti nábytku.

Plastový nábytek

To se týká především dnes velmi oblíbeného plastového nábytku. Ten je sice levný, zato však zpravidla nesnáší prudké výkyvy teplot a má malou hmotnost. Prudký vítr tak snadno rozhází nábytek po celé zahradě. V létě jsou plastové židle rozpálené tak, že si na ně nemůžete ani sednout. Plastové výrobky jsou také špatně stabilní a mají malou nosnost. Jejich výhodou je naopak snadná údržba.

Přírodní materiály vedou

Současným trendem ve výrobě nábytku je návrat k přírodním materiálům, to platí jak pro nábytek určený do interiéru, tak samozřejmě pro nábytek venkovní. Vybrat si můžete nábytek z různých druhů dřeva. Běžně se vyrábí z borovice, smrku, dubu, buku či modřínu. Odolnější je nábytek vyrobený z tvrdého dřeva. Je však zároveň i dražší. Výhodou dřevěného nábytku je jeho stabilnost. Nevýhodou nutnost pravidelné údržby a péče.

Exotické dřevo

Současný trh vám však nenabízí jen nábytek vyrobený z běžného dřeva. Najdete tu i kusy vyrobené z exotického dřeva. Oblíbený je především teak. Výrobky z tohoto dřeva mají podobné vlastnosti jako ty, které byly vyrobeny z našeho dřeva, jsou však asi desetkrát dražší. Za pouhou zahradní lavici vydáte okolo 20 tisíc Kč. Teakové dřevo se vám však odvděčí svou vysokou odolností. Nevadí mu proměny počasí a nepotřebuje ani přílišnou údržbu. Bohatě stačí jej ošetřit speciálním přípravkem jednou za rok. Časem však teakové dřevo změní barvu.